Naučná stezka Jana Karafiáta
Naučná stezka Jana Karafiáta vede z nádraží ČD ve Valašském Meziříčí přes park Botanika a vrch Štěpánov na Podhájí, odtud kolem lyžařského vleku nad obcí Veselá do Velké Lhoty a dále až k přepadové hrázi přehradní nádrže v obci Bystřička. Délka celé trasy je asi 14 kilometrů.
1. zastavení: U Nádraží
Stezka je věnována Janu Karafiátovi, autorovi známých Broučků, jenž sloužil dvacet let na Velké Lhotě jako evangelický kněz. Téměř na každém zastavení naleznete přírodovědné, historické a jiné všetečné otázky, které Vám budou klást jednotlivé postavičky z knihy Broučci.
2. zastavení: Kostel svaté Trojice
Kostel svaté Trojice je raně renesanční stavba. V 17. a 18. století sloužil jako hřbitovní, od roku 1693 také jako poutní kostel. Sakrální funkci přestal plnit v padesátých letech 20. století, roku 1958 byl předán do péče města pro muzejní účely. Od roku 1968 jej spravovalo Valašské muzeum v přírodě, po něm Vlastivědné muzeum, jež zde vybudovalo lapidárium. To v kostele najdeme i dnes.
3. zastavení: Park Botanika
Park Botanika se pyšní dvěma zajímavostmi. První z nich je evangelický kostel, vystavěný na počátku 20. století chorvatským architektem Kaldou. Budova poutá pozornost jednak netra-dičním propojením samotného kostela s farní budovou, jednak jižními architektonickými prvky. Nedaleko se nachází pomník prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Osudy této busty jsou výmluvným svědectvím politických zvratů v moderních českých dějinách – od svého zbudování roku 1925 byl pomník několikrát zrušen a znovu obnoven.
4. zastavení: Valašské Athény
Kulturním centrem Valašska („valašskými Athénami“) se Meziříčí stalo v druhé polovině 19. století, kdy zde byla založena řada kulturních spolků (např. Čtenářský spolek, pěvecký spolek Beseda či pobočka Sokola), gymnázium (1871), Odborná škola pro zpracování dřeva (1874) a druhé české muzeum na Moravě (1884). V roce 1994 vzniklo občanské sdružení Valašské Athény, které se věnuje pořádání rozmanitých kulturních akcí a je partnerem autorského diva-dla Schod, jež od roku 1974 sehrálo již kolem tisíce představení.
5. zastavení: Štěpánov – panoramatická mapa
Z vrchu Štěpánova se výletníkům otevírá půvabný pohled na hřeben Veřovických Javorníků, na horu Radhošť a za příznivého počasí též na Lysou Horu.
Oblast Veřovických Javorníků a Radhoště tvoří severozápadní hranici CHKO Beskydy. Jedině v CHKO Beskydy se u nás pravidelně vyskytují tři velké šelmy – medvěd, vlk a rys.
6. zastavení: Podhájí – luční společenstva
Zemědělská činnost přetvářela krajinu Valašska od 16. století, tj. od doby tzv. valašské kolonizace. Pasekářský způsob hospodaření a salašnictví doprovázelo klučení lesů a přeměna těchto ploch na pole a louky. Díky vypásání hospodářskými zvířaty a pravidelnému kosení tak vznikla druhově pestrá luční společenstva.
7. zastavení: Podhájí – živočichové v lese
Poblíž tohoto zastavení můžeme během roku pozorovat některé druhy živočichů, pro které je les domovem (srnce obecného, zajíce polního, datla černého, strakapouda velkého, sojku obecnou aj.).
V nedaleké chalupě se narodil a také žil spisovatel a národopisný pracovník Miloslav Baláš (1907–1983).
8. zastavení: Pod Malou Lhotou
Nacházíme se v kulturním, převážně smrkovém lese, který je kvůli své jednotvárnosti dosti chudý na výskyt živočichů i rostlin. Obývají jej většinou přizpůsobivé a široce rozšířené druhy (z rostlin např. mechy, šťavel kyselý, kaprač samec, starček hajní, plavuň vidlačka, prstnatec listenatý).
9. zastavení: Pod Hájem – studánka
Mokřadní společenstva, mezi něž patří studánky, prameniště, malé potůčky a lesní tůně, oži-vují a zpestřují krajinu, ale také mají velký význam pro celou řadu rostlin a živočichů, váza-ných částečně či úplně na vodní prostředí. Ve studených a čistých vodách žijí larvy mnohých druhů hmyzu (vážky, chrostíci, pošvatky aj.). Můžeme zde najít též některé vodní brouky (potápník) či korýše (blešivec). Tyto biotopy jsou nepostradatelné rovněž pro rozmnožování ně-kterých našich obojživelníků (skokana, kuňky, čolka aj.).
10. zastavení: Nad obcí Veselá – les
Okolní les je již druhově pestřejší než u předchozího zastavení. Kromě smrku se zde z jehličnatých stromů vyskytuje také jedle bělokorá, borovice lesní a modřín opadavý. Z listnáčů je to např. javor klen, bříza bělokorá, dub letní či jeřáb ptačí.
Nad lesem kroužívá káně lesní, svým typickým hlasem na sebe upozorňuje krkavec velký, vzácně můžeme zahlédnout i čápa černého.
Za teplých letních nocí poletují ve smíšených lesích, na pasekách a nad loukami svatojánští broučci. Samičky světlušek nelétají, pouze za tmy „zapínají“ svůj světelný signál, který láká poletující samečky.
11. zastavení: Obec Velká Lhota
Poprvé je obec připomínána roku 1411. Postupně nesla název Lhota Stachova, Lukáňova, Chmelova, Hrubá a nakonec Velká Lhota.
V minulosti zde byla rozšířena domácí výroba dýmek zdobených perletí, obušků a metel.
Ještě v roce 1910 žilo v obci 590 obyvatel, v současnosti je to už jen asi 325 osob.
12. zastavení: Velká Lhota – toleranční kostel
Roku 1781 vydal císař Josef II. tzv. Toleranční patent, jímž ukončil mnohaleté pronásledování protestantů. O rok později se na Hrubé Lhotě ustavil evangelický sbor. Za nějaký čas se podařilo vybudovat dřevěný kostel. Jeho interiér se vyznačuje prostotou, je bez obrazů a soch, s jednoduchými okny.
Dnes je objekt pod ochranou Státní památkové péče jako jediný kostel u nás s původními zá-kladními rysy tolerančních kostelů (lavice soustředěné kolem oválného stolu, kazatelna na delší straně proti hlavnímu vchodu atd.). Po obou stranách kazatelny a uprostřed najdeme švabachem psané citáty z Bible. Kostel je dodnes „živý“, každou neděli je zde bohoslužba.
13. zastavení: Velká Lhota – fara
V tomto domě žil po dvacet let farář reformované církve a spisovatel Jan Karafiát. Narodil se roku 1846 v Jimramově, studoval v Berlíně, Bonnu, ve Vídni i jinde. V roce 1875 se stal fará-řem v tehdejší Hrubé Lhotě a byl jím až do roku 1895, kdy svůj úřad složil a odešel do Prahy. Tam také roku 1929 zemřel.
Karafiát napsal sice několik teologických spisů i rozsáhlé memoáry, pro většinu lidí je však autorem díla jediného – Broučků. Poprvé vyšli nákladem spisovatelovým (avšak bez uvedení jeho jména) v roce 1876. Od té doby se dočkali více než stovky vydání. Ilustrovali je např. A. Wenig či J. Trnka. Byli také adaptováni pro rozhlas, televizi či divadlo, několikrát zhudebněni a přeloženi do mnoha cizích jazyků. Patří k nejvydávanějším dětským knihám u nás.
14. zastavení: Velká Lhota – sesuv
Jeden z více než dvou set sesuvů v okrese Vsetín je typickým výsledkem pohybu zemin se-souváním, který je příznačný pro tzv. flyšové pásmo. K sesuvům dochází nejčastěji v důsledku nadměrného množství srážek. Tak tomu bylo v červenci 1997 i na tomto místě.
15. zastavení: Bystřička přehrada – u pláže
Mezi strmými stráněmi, pod vrchy Klenovem a Ostrým, se rozprostírá přehrada Bystřička, jejíž plocha činí asi 37 hektarů. Kamenná hráz byla vybudována v letech 1908–1912. Přehra-da měla (podobně jako další nádrže) sloužit jako zásobárna vody pro průplav Dunaj-Odra-Labe, který však nakonec naštěstí nebyl ani do dnešních dnů realizován.
16. zastavení: Bystřička přehrada – u hráze
Přehradní nádrž Bystřička měla mimo jiné chránit údolí pod hrází před povodněmi. Tuto funkci splnila i za velké povodně v červenci 1997. Množství srážek spadlých během 48 hodin bylo ale tak ohromné, že se přehrada zcela zaplnila a přes přepad přetékalo až 120 metrů krychlových za sekundu.
V obci Bystřička tak způsobila „stoletá“ povodeň značné materiální škody.
