Naučná stezka Klenov
Naučná stezka Klenov je pojmenovaná podle skalního masivu, kolem nějž prochází, měří 7 kilometrů a vede od hráze přehrady Bystřička pod bývalým skalním hradem Klenov a PP Louky pod Štípou k rozcestí na Dušné. Její trasa sleduje modrou turistickou značku a je vhodná také pro cyklisty na horských kolech. Stezka navazuje na NS Jana Karafiáta.
1. zastavení: Bystřička – přehrada
Přehrada Bystřička byla vybudována v letech 1908–1912 podle projektu inženýra Emila Grohmanna z Vídně. Měla sloužit jako ochrana před povodněmi a pro napájení tehdy plánovaného dunajsko-oderského průplavu. Stavbu řídili italští stavitelé a probíhala ve třech fázích – nejprve geologický a hydrologický průzkum, pak přeložení potoku Bystřičky, výstavba vypouštěcí věže, bazénu a administrativní budovy, a konečně zbudování kaskády, přepadu a přehradní zdi.
Přehrada má plochu 37,8 hektaru a pojme přibližně 4,96 milionu metrů krychlových vody.
2. zastavení: Přírodní rezervace Klenov
Přírodní rezervace Klenov chrání na ploše 15,35 hektaru mohutné skalní výchozy a typickou horskou bučinu s javorem klenem a řídce vtroušenou jedlí. Podloží rezervace tvoří pískovce a slepence rusavských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurského flyše. Mezi nejvýznamnější skalní útvary patří Zámčisko, Havránka a Jazévky.
3. zastavení: Skalní hrad Klenov
Nejstarší stopy osídlení skalnatého hřebenu Klenova pocházejí z doby bronzové.
Na vrcholku zvaném Zámčisko stávala na počátku 13. století tvrz s dřevěným opevněním a věžemi. Skalisko jménem Havránka tvořilo evidentně základy nejvyšší dřevěné hradní stavby, ústřední obytné věže. Na níže položených skalách pak bylo valové opevnění. Archeologické bádání potvrzuje osídlení této lokality ve 13. a 14. století, písemné záznamy však neexistují.
Klenov řadíme mezi tzv. skalní hrady, jež vznikaly na nejvyšším bodu terénu příhodném k obraně. K bývalé tvrzi a jejímu okolí se váže řada pověstí o zbojnících a pokladech.
4. zastavení: Lesní tůň
U lesní tůně v sedle Bátrnka mezi Štípou a Zámčiskem se v minulosti nacházela mokřina se zarůstající vodní hladinou, kterou koncem 90. let ručně prohloubili členové Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí a později byla zvětšena bagrem. K tůni se v době rozmnožování stahují obojživelníci z okolí (např. čolek horský, skokan hnědý a velký, ropucha obecná, kuňka žlutobřichá).
5. zastavení: Odbočka k Svantovítovým skalám
Nedaleko od této tabule se nacházejí Svantovítovy skály, pískovcové skalní stěny o délce asi 500 metrů. V roce 1999 byly vyhlášeny za přírodní památku. V současnosti slouží také k horolezeckému výcviku.
Svantovít byl staroslovanský bůh, jehož kult vrcholil v 1. polovině 12. století.
6. zastavení: Přírodní památka Louky pod Štípou
Rezervace zde byla vyhlášena již roku 1949 a patří k nejstarším chráněným územím v okrese Vsetín. V minulosti se vyznačovala hlavně bohatou populací vzácné orchideje rudohlávku jehlancovitého. Ten zde byl naposledy potvrzen v roce 1973, pak v důsledku neobhospodařování luk a jejich postupného zarůstání zcela vymizel. Na lokalitě však roste několik dalších druhů vstavačovitých rostlin, např. prstnatec listenatý a májový, hlavinka horská, kruštík bahenní, pětiprstka žežulník, hlístník hnízdák aj. Pozoruhodný je výskyt břichatkovité houby květnatce Archerova, jež se do Evropy dostala za 1. světové války s vojenskými zásilkami z Austrálie.
7. zastavení: Smíšený les
Okres Vsetín je třetím nejlesnatějším v České republice. Lesy zde zaujímají plochu 61 538 hektarů, což představuje 54% jeho celkové rozlohy. Před nástupem valašské kolonizace byly hlavními dřevinami v lesích buk lesní a jedle bělokorá. V současné době jsou zdejší lesy převážně jehličnaté. Původní jedlobučiny se vyskytují většinou pouze v maloplošných chráněných územích. Nejbližší takovou přírodní rezervací je nedaleký prales Kutaný pod Vsackým Cábem.
8. zastavení: Rozcestí nad Růžčkou
Obec Růžčka byla založena ve 14. století. První písemnou zmínku o ní najdeme v zemských deskách (RUOZDICKA). Název vsi se v průběhu let měnil (Rausstczka – 1580, Hružčka – 1718, Roučka – 1846, Roušťka – 1893, Růžčka – 1924).
Nejvýznamnějšími stavebními památkami v obci jsou oba kostely. Římskokatolický pochází z roku 1807, dnešní evangelický vznikl v letech 1863–1872. Nelze opomenout pomník obětem tragédie z 9. listopadu 1944, kdy němečtí okupanti popravili v obci pro výstrahu pět vlastenců zatčených při přechodu hranice na Slovensko.
9. zastavení: Události v Růžčce v roce 1777
Na jaře roku 1777 procházela Valašskem trojice misionářů, bývalých jezuitů, s cílem zjistit počet tajných evangelíků. Tvrdili přitom, že císařovna Marie Terezie vydala pro Valachy zvláštní patent o náboženské svobodě. Ačkoli stále platil přísný mandát Karla VI. z roku 1725 proti kacířům, podle nějž mohli být na hrdle potrestáni evangeličtí kazatelé a šiřitelé zakázaných knih, přihlásilo se k evangelické víře na Valašsku 15 tisíc osob.
Když 9. června téhož roku přišli vojáci zatknout kazatele Pavla Hořanského, celá Růžčka se jim postavila na odpor. Čtyři lidé byli zabiti a kazatel a další vůdci odporu byli i s rodinami odsouzeni do vyhnanství v Sedmihradsku. Tato událost významně přispěla k pozdějšímu vydání Tolerančního patentu.
10. zastavení: Dušná: rozcestí k Vsackému Cábu
Dušná byla v minulosti známa zejména chovem ovcí, tradičním valašským salašnictvím, jehož základním stavebním objektem byla koliba. Ta sloužila jako obydlí pastevců po dobu pastevní sezony a pro zpracovávání ovčího mléka. Hlavou salaše byl bača, který vyráběl sýr a dohlížel na práci ostatních pastevců. Byl zde také „hoňák“, obvykle chlapec, který nadháněl ovce při dojení. Den vyhnání ovcí z dědin na salaše, zvaný „míšaní“, byl pro všechny svátkem. Salašnická sezona trvala obyčejně 20 týdnů, do svatého Václava, tj. do 28. září.
